Obludná džungle zvuků Sato-San To, Jakub Koumar

Kamarádství jazzu a elektronické taneční hudby je dávný příběh, pnoucí se až ke kořenům disco music. Ale zejména ve druhé polovině devadesátek přerostlo v symbiózu a akusticky neoddělitelné prvky. Právě spjatost jednotlivých stop je příznačná i pro Sato-San To. Díky bezbřehému záběru členů skupiny je jejich hudba svobodná a nad věcí. Aby taky ne, když počet projektů, na nichž se jednotliví matadoři podílejí, je bohatší než jazzové sólo.

Navíc dechař Oskar Török přibral kolegu Vojtu Procházku z Vertigo Quintet, aby se chopil samplů a klaviatury a dal tak Sato-San To celistvější zvuk. Jeho zvýšený dohled na kvalitu a originalitu synthů dělá z Obludaria nespoutanou, nápaditou a hlavně komplexní směs zvuků. Ta se promítá do směsi jazz-jungleu a ambient-drum’n’bassu, jemuž nasazuje vysokou laťku kouzelník bicích nástrojů Thom Herian. Jeho klopýtavý a až chorobně přesný tikot bicích je ohromující, s chutí se proplétá skrz hustý porost Obludaria a ve vlhku roste a raší spoustou nových výhonků. Vzduch působí těžce a špatně se dýchá. Ale tvorové, kteří tu našli útočiště, jsou spokojeni. Vypilovaní evolucí si užívají přirozenost prostředí a nevadí jim pohledy zvědavců, naopak, předvádějí se pestrými barvami. Sato-San To ukazují, jak je svět mnohotvárný, než že by vás do něj chtěli vrhnout.

Obludarium nepatří mezi uširvoucí, ale útočí rafinovaně a se vší variabilitou rozmanitého ekosystému. Občas zklidňuje zvláštně roztěkanou chilloutovou atmosférou, ale než ukolébá, přišpendlí ke zdi basovým vibem zvolna tekoucím po nerovné půdě džungle jako tekutý asfalt. Efektnost není to jediné, na co sází. Jednotlivé zvuky otáčí, analyzují, zkoušejí v různých kombinacích, svébytnou kulturu podrobují výzkumu a kultivaci. Obludarium je laboratoří, kde se